Lepší dovolenou asi nenajdete. Francouzská Polynésie je jako ze snu

Francouzská Polynésie představuje pro většinu cestovatelů a vyznavačů exotických dovolených jakýsi vrchol na pomyslném žebříčku těch „nej“ míst. Už jen vyslovení názvů ostrovů Tahiti nebo Bora Bora dokáže zvýšit srdeční tep nejednoho světoběžníka.

Když navíc budete mít k dispozici komfortní katamarán, který vás dopraví na ta nejhezčí místa uprostřed lagun, lze bez nadsázky hovořit o nejbáječnější dovolené, jakou si můžete představit. A co víc – moře v lagunách je klidné jako na rybníce, takže se nemusíte obávat houpání lodi a klidně s sebou můžete vzít i děti.

K takovému výletu samozřejmě patří spousta vodních aktivit: koupání, šnorchlování na korálových útesech, plavání s mantami, potápění nebo krmení žraloků… Jednotlivé ostrovy můžete také poznávat na kole, vydat se do hor, prozkoumat místní flóru, rozvlnit své tělo s polynéskými tanečnicemi, či navštívit polynéské chrámy zvané „marae“.

Dva týdny plavby závětrnými ostrovy Společenských ostrovů vás zavedou na pět nádherných ostrovů: kromě proslulého Bora Bora tu leží kolébka Polynésanů, hornatý ostrov Raiatea, ostrov vanilky a perlových farem Tahaa, poklidný a málo navštěvovaný Huahine a také nádherný korálový atol Maupiti.

Perla Pacifiku

Monumentální skalnatý masiv Mt. Otemanu, symbol ostrova Bora Bora, se vyjímá před přídí našeho katamaránu, který uhání vodami Pacifiku. Vplouváme do klidných vod laguny, která je široká, rozlehlá a lemovaná desítkami palmových ostrůvků zvaných motu. „Motu“ je obecný název pro nízký písečný ostrůvek, který se nachází na vnějším okraji lagun. Jsou to přesně takové ty vysněné robinzonské ostrovy, kde můžete meditovat pod palmami a poslouchat šplouchání příboje. Teprve tady si uvědomíte, proč se ostrovu přezdívá „Perla Pacifiku“.

Druhý den ráno kotvíme v místě, kde každé ráno krmí žraloky a rejnoky. Je to vděčná turistická atrakce – metrové paryby kolem nás krouží v těsné blízkosti a můžeme si je dokonce pohladit. Ještě větším zážitkem je ale pro mě plavání s obřími mantami. Tyto mírumilovné paryby milují určitá místa na laguně, kde jim drobné rybky čistí jejich filtrační mechanismus. Sem se pohodlně dostaneme naším katamaránem a pak už stačí jen zakotvit a – hup do vody!

Lagunu prozkoumáváme opravdu důkladně, třetí den obeplouváme ostrov na méně rušnou východní stranu, kde kotvíme v široké písečné zátoce. Tady nevíte, co dřív: jestli obdivovat stále se měnící pohledy na Mt. Otemanu, šnorchlovat na korálových útesech nebo se vydat na některý z malinkých motu.

Kromě přírodních krás ostrova nevynecháme zastávku v místní proslulé restauraci Bloody Mary’s, která je bezesporu nejznámější restaurací snad v celé Francouzské Polynésii. Sedíte sice na dřevěném špalku v písku pod střechou z palmového listí, obrovské porce čerstvých ryb ale nemají chybu! Vybrat si můžete přímo z čerstvých filetů, které hýří barvami a lákají exotickými názvy. Je libo měsíčníka?  Nebo si dáte raději papouščí rybu? Či spíše tradičního syrového tuňáka na zázvoru?

Bora Bora před padesáti lety

Návštěvníků na Bora Bora vidíme docela málo a přírodní scenérie jsou omračující, nicméně původní atmosféru s usměvavými domorodci tu hledáme těžko. Kdo chce zažít tu pravou Polynésii, musí se vydat na sousední ostrovy, z nichž nejosamělejší je bezesporu atol Maupiti.

Přeplavba na Maupiti nám zabere pár hodin, moře je docela klidné a průjezd do laguny úzkým pasem zvládáme v pohodě. Laguna ostrova je nádherná, kotvíme na dvou metrech průzračné vody, všude okolo nás je nekonečné koupaliště! Ostrov má dokonalou provinční atmosféru, v celé laguně kotví kromě nás ještě dvě plachetnice a nad námi se tyčí strmý vrchol Teurafaatiu. Maupiti se přezdívá „malá Bora Bora“ a podle znalců tu najdete atmosféru, jako na Bora Bora před padesáti lety.

Odpoledne objíždíme ostrov na kole – deset kilometrů okružní silničky nabízí pohodové svezení a spoustu možností pro fotografování. Zjišťujeme, že tu nejsou vůbec žádní turisté, jen děti se vracejí ze školy, stařečci vysedávají na zápraží a u kostela hraje několik místních petanque.

Následující den vyrážíme zdolat  bezmála čtyři sta metrů vysoký vrchol Teurafaatiu. Cesta vede po žluté turistické značce, kupodivu přesně takové značce, jakou známe od nás. Asi po hodině a půl stoupání ve stínu dozrávajících mangovníků staneme na skalnatém vrcholu s úžasným kruhovým rozhledem. Kolem dokola pod námi se leskne hladina laguny, lemovaná jako perlovým náhrdelníkem malinkými ostrůvky. Odsud se nám opravdu nechce…

Ostrov perel a Vanilky

Po nádherných dnech na Maupiti plujeme na ostrov Tahaa, kterému se přezdívá ostrov perel a vanilky. V zátoce Hurepiti na nás už čeká Alain, postarší francouzský námořník, který zde zakotvil před 30 lety a už tu zůstal. Alain nás dokonale seznamuje s pěstováním vanilky, kterou je ostrov proslulý, a během půldenního výletu džípem nás zasvěcuje do tajů botaniky a dendrologie místní přírody.

Následující den kotvíme na okraji útesu, kde proudící voda vytváří mezi dvěma ostrůvky jakousi korálovou řeku. Pěšky dojdeme k útesu, skočíme do průzračné vody, která nás unáší labyrintem korálů asi tři sta metrů do laguny. Nemůžeme se toho nabažit, a tak běháme se šnorchly a ploutvemi v podpaží mezi palmami jako blázni…

Obeplouváme lagunu a cestou zastavujeme na perlové farmě, kde se u některých členů posádky povážlivě ztenčují zásoby hotovosti v peněženkách. Večer se vyvazujeme na bóji a jdeme na tradiční polynéskou večeři, tzv. „umu“. Maso a zelenina tu připravují v koších z palmových listů na rozpálených kamenech, vše přikryté banánovými a ibiškovými listy. Po vynikajícím jídle nastupují tanečníci a sličné tanečnice a v rytmu bubeníků předvádějí tradiční tance; závěrečnou tečkou je pak impozantní ohňová show.

Za polynéskými chrámy a vzácnou Tiare apetahi

Soused a dvojče Tahaa, je ostrov Raiatea, oba ostrovy totiž mají společnou lagunu. Raiatea je podle legend jakousi kolébkou polynéské civilizace – odtud prý Polynésané vyplouvali na svých kanoích osidlovat okolní souostroví. Navštěvujeme nejvýznačnější marae Polynésie „Taputapuatea“, odkud, vyplulo sedm kanoí, jejichž posádky osídlily Nový Zéland. V polynéské kultuře mělo marae široký duchovní  a společenský význam – byl to jakýsi chrám, místo významných setkávání a v neposlední řadě místo obřadní.

Hlavním magnetem ostrova je pro mne jeho vnitrozemí – hodlám vystoupit na horu Mt. Temehani, na jejíž západních svazích roste Tiare apetahi, asi metr vysoká bíle kvetoucí rostlina, roste jen zde, nikde jinde na světě. Cesta je občas zarostlá, polynéská džungle ale není nebezpečná, sotva kde jinde v tropickém pásmu si můžete dovolit chodit lesem naboso.

Po asi třech hodinách se ocitám na náhorní planině, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled do okolí. Tady také nacházím jedinou rostlinu Tiare Apetahi, schovaná v asi metr vysoké trávě ukazuje svůj nápadný bílý květ, který se skládá z pěti asi 5cm dlouhých okvětních lístků tvořících půlkruh.

Další den vplouváme do zátoky Faaroa, kam ústí jediná splavná řeka Francouzské Polynésie, stejnojmenná Faaroa River. Pádlujeme na kajaku proti línému proudu, po chvilce se koryto zužuje a řeka tajuplně meandruje mnoha zákrutami. Občas podplouváme spleť větví a tu a tam zahlédneme přes koruny stromů okolní strmé srázy. Pokračujeme asi půl hodiny do vnitrozemí až k místu, kde se u neprůjezdné mělčiny musíme obrátit na zpáteční cestu.

Nikdy nekončící neděle na Huahine

Z Raiatea vyplouváme k našemu poslednímu cíli v očekávání dalších zážitků. Na rozdíl od pradávných Polynésanů nás nese moderní loď a cestu nemusíme hledat podle hvězd. Přes komfort našeho katamaránu a vymoženosti moderní navigační techniky přináší putování na jachtě po polynéských ostrovech vrcholnou porci romantiky a dobrodružství.

Ostrov Huahine nás vítá krásnou pláží u městečka Fare a ospalou atmosférou jakoby nikdy nekončící neděle. Rozhodujeme se půjčit si kola a na nich prozkoumat část ostrova. Ve vesnici Maeva navštěvujeme tradiční polynéský dům a obdivujeme prastaré kamenné rybí pasti. Míjíme několik dalších marae a po polní cestě lemované palmami pokračujeme kolem laguny k zajímavému muzeu mušlí.

Lodí lze lagunou dojet až na samý jih, k zátoce Avea. Tady kotvíme u nádherné pláže a na motorovém člunu pokračujeme k jižnímu mysu na šnorchlovací lokalitu. Připadám si mezi panenskými ostrůvky jako na samém konci světa. I naše cesta je vlastně na konci, zbývá nám už jen po větru přeplachtit zpět na Raiatea do maríny…

Text a foto: Jan Hocek

Lepší dovolenou asi nenajdete. Francouzská Polynésie je jako ze snu

Francouzská Polynésie představuje pro většinu cestovatelů a vyznavačů exotických dovolených jakýsi vrchol na pomyslném žebříčku těch „nej“ míst. Už jen vyslovení názvů ostrovů Tahiti nebo Bora Bora dokáže zvýšit srdeční tep nejednoho světoběžníka.

Když navíc budete mít k dispozici komfortní katamarán, který vás dopraví na ta nejhezčí místa uprostřed lagun, lze bez nadsázky hovořit o nejbáječnější dovolené, jakou si můžete představit. A co víc – moře v lagunách je klidné jako na rybníce, takže se nemusíte obávat houpání lodi a klidně s sebou můžete vzít i děti.

K takovému výletu samozřejmě patří spousta vodních aktivit: koupání, šnorchlování na korálových útesech, plavání s mantami, potápění nebo krmení žraloků… Jednotlivé ostrovy můžete také poznávat na kole, vydat se do hor, prozkoumat místní flóru, rozvlnit své tělo s polynéskými tanečnicemi, či navštívit polynéské chrámy zvané „marae“.

Dva týdny plavby závětrnými ostrovy Společenských ostrovů vás zavedou na pět nádherných ostrovů: kromě proslulého Bora Bora tu leží kolébka Polynésanů, hornatý ostrov Raiatea, ostrov vanilky a perlových farem Tahaa, poklidný a málo navštěvovaný Huahine a také nádherný korálový atol Maupiti.

Perla Pacifiku

Monumentální skalnatý masiv Mt. Otemanu, symbol ostrova Bora Bora, se vyjímá před přídí našeho katamaránu, který uhání vodami Pacifiku. Vplouváme do klidných vod laguny, která je široká, rozlehlá a lemovaná desítkami palmových ostrůvků zvaných motu. „Motu“ je obecný název pro nízký písečný ostrůvek, který se nachází na vnějším okraji lagun. Jsou to přesně takové ty vysněné robinzonské ostrovy, kde můžete meditovat pod palmami a poslouchat šplouchání příboje. Teprve tady si uvědomíte, proč se ostrovu přezdívá „Perla Pacifiku“.

Druhý den ráno kotvíme v místě, kde každé ráno krmí žraloky a rejnoky. Je to vděčná turistická atrakce – metrové paryby kolem nás krouží v těsné blízkosti a můžeme si je dokonce pohladit. Ještě větším zážitkem je ale pro mě plavání s obřími mantami. Tyto mírumilovné paryby milují určitá místa na laguně, kde jim drobné rybky čistí jejich filtrační mechanismus. Sem se pohodlně dostaneme naším katamaránem a pak už stačí jen zakotvit a – hup do vody!

Lagunu prozkoumáváme opravdu důkladně, třetí den obeplouváme ostrov na méně rušnou východní stranu, kde kotvíme v široké písečné zátoce. Tady nevíte, co dřív: jestli obdivovat stále se měnící pohledy na Mt. Otemanu, šnorchlovat na korálových útesech nebo se vydat na některý z malinkých motu.

Kromě přírodních krás ostrova nevynecháme zastávku v místní proslulé restauraci Bloody Mary’s, která je bezesporu nejznámější restaurací snad v celé Francouzské Polynésii. Sedíte sice na dřevěném špalku v písku pod střechou z palmového listí, obrovské porce čerstvých ryb ale nemají chybu! Vybrat si můžete přímo z čerstvých filetů, které hýří barvami a lákají exotickými názvy. Je libo měsíčníka?  Nebo si dáte raději papouščí rybu? Či spíše tradičního syrového tuňáka na zázvoru?

Bora Bora před padesáti lety

Návštěvníků na Bora Bora vidíme docela málo a přírodní scenérie jsou omračující, nicméně původní atmosféru s usměvavými domorodci tu hledáme těžko. Kdo chce zažít tu pravou Polynésii, musí se vydat na sousední ostrovy, z nichž nejosamělejší je bezesporu atol Maupiti.

Přeplavba na Maupiti nám zabere pár hodin, moře je docela klidné a průjezd do laguny úzkým pasem zvládáme v pohodě. Laguna ostrova je nádherná, kotvíme na dvou metrech průzračné vody, všude okolo nás je nekonečné koupaliště! Ostrov má dokonalou provinční atmosféru, v celé laguně kotví kromě nás ještě dvě plachetnice a nad námi se tyčí strmý vrchol Teurafaatiu. Maupiti se přezdívá „malá Bora Bora“ a podle znalců tu najdete atmosféru, jako na Bora Bora před padesáti lety.

Odpoledne objíždíme ostrov na kole – deset kilometrů okružní silničky nabízí pohodové svezení a spoustu možností pro fotografování. Zjišťujeme, že tu nejsou vůbec žádní turisté, jen děti se vracejí ze školy, stařečci vysedávají na zápraží a u kostela hraje několik místních petanque.

Následující den vyrážíme zdolat  bezmála čtyři sta metrů vysoký vrchol Teurafaatiu. Cesta vede po žluté turistické značce, kupodivu přesně takové značce, jakou známe od nás. Asi po hodině a půl stoupání ve stínu dozrávajících mangovníků staneme na skalnatém vrcholu s úžasným kruhovým rozhledem. Kolem dokola pod námi se leskne hladina laguny, lemovaná jako perlovým náhrdelníkem malinkými ostrůvky. Odsud se nám opravdu nechce…

Ostrov perel a Vanilky

Po nádherných dnech na Maupiti plujeme na ostrov Tahaa, kterému se přezdívá ostrov perel a vanilky. V zátoce Hurepiti na nás už čeká Alain, postarší francouzský námořník, který zde zakotvil před 30 lety a už tu zůstal. Alain nás dokonale seznamuje s pěstováním vanilky, kterou je ostrov proslulý, a během půldenního výletu džípem nás zasvěcuje do tajů botaniky a dendrologie místní přírody.

Následující den kotvíme na okraji útesu, kde proudící voda vytváří mezi dvěma ostrůvky jakousi korálovou řeku. Pěšky dojdeme k útesu, skočíme do průzračné vody, která nás unáší labyrintem korálů asi tři sta metrů do laguny. Nemůžeme se toho nabažit, a tak běháme se šnorchly a ploutvemi v podpaží mezi palmami jako blázni…

Obeplouváme lagunu a cestou zastavujeme na perlové farmě, kde se u některých členů posádky povážlivě ztenčují zásoby hotovosti v peněženkách. Večer se vyvazujeme na bóji a jdeme na tradiční polynéskou večeři, tzv. „umu“. Maso a zelenina tu připravují v koších z palmových listů na rozpálených kamenech, vše přikryté banánovými a ibiškovými listy. Po vynikajícím jídle nastupují tanečníci a sličné tanečnice a v rytmu bubeníků předvádějí tradiční tance; závěrečnou tečkou je pak impozantní ohňová show.

Za polynéskými chrámy a vzácnou Tiare apetahi

Soused a dvojče Tahaa, je ostrov Raiatea, oba ostrovy totiž mají společnou lagunu. Raiatea je podle legend jakousi kolébkou polynéské civilizace – odtud prý Polynésané vyplouvali na svých kanoích osidlovat okolní souostroví. Navštěvujeme nejvýznačnější marae Polynésie „Taputapuatea“, odkud, vyplulo sedm kanoí, jejichž posádky osídlily Nový Zéland. V polynéské kultuře mělo marae široký duchovní  a společenský význam – byl to jakýsi chrám, místo významných setkávání a v neposlední řadě místo obřadní.

Hlavním magnetem ostrova je pro mne jeho vnitrozemí – hodlám vystoupit na horu Mt. Temehani, na jejíž západních svazích roste Tiare apetahi, asi metr vysoká bíle kvetoucí rostlina, roste jen zde, nikde jinde na světě. Cesta je občas zarostlá, polynéská džungle ale není nebezpečná, sotva kde jinde v tropickém pásmu si můžete dovolit chodit lesem naboso.

Po asi třech hodinách se ocitám na náhorní planině, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled do okolí. Tady také nacházím jedinou rostlinu Tiare Apetahi, schovaná v asi metr vysoké trávě ukazuje svůj nápadný bílý květ, který se skládá z pěti asi 5cm dlouhých okvětních lístků tvořících půlkruh.

Další den vplouváme do zátoky Faaroa, kam ústí jediná splavná řeka Francouzské Polynésie, stejnojmenná Faaroa River. Pádlujeme na kajaku proti línému proudu, po chvilce se koryto zužuje a řeka tajuplně meandruje mnoha zákrutami. Občas podplouváme spleť větví a tu a tam zahlédneme přes koruny stromů okolní strmé srázy. Pokračujeme asi půl hodiny do vnitrozemí až k místu, kde se u neprůjezdné mělčiny musíme obrátit na zpáteční cestu.

Nikdy nekončící neděle na Huahine

Z Raiatea vyplouváme k našemu poslednímu cíli v očekávání dalších zážitků. Na rozdíl od pradávných Polynésanů nás nese moderní loď a cestu nemusíme hledat podle hvězd. Přes komfort našeho katamaránu a vymoženosti moderní navigační techniky přináší putování na jachtě po polynéských ostrovech vrcholnou porci romantiky a dobrodružství.

Ostrov Huahine nás vítá krásnou pláží u městečka Fare a ospalou atmosférou jakoby nikdy nekončící neděle. Rozhodujeme se půjčit si kola a na nich prozkoumat část ostrova. Ve vesnici Maeva navštěvujeme tradiční polynéský dům a obdivujeme prastaré kamenné rybí pasti. Míjíme několik dalších marae a po polní cestě lemované palmami pokračujeme kolem laguny k zajímavému muzeu mušlí.

Lodí lze lagunou dojet až na samý jih, k zátoce Avea. Tady kotvíme u nádherné pláže a na motorovém člunu pokračujeme k jižnímu mysu na šnorchlovací lokalitu. Připadám si mezi panenskými ostrůvky jako na samém konci světa. I naše cesta je vlastně na konci, zbývá nám už jen po větru přeplachtit zpět na Raiatea do maríny…

Text a foto: Jan Hocek

Karibik, Jižní Grenadýny

Je to sen většiny jachtařů i „suchozemských krys“. Tropické vody Karibiku, bělostné pláže lemované palmami, korálové útesy, stovky druhů rumu, rožněné langusty. Kdo by tomu dokázal odolat. Na tyto kouzelné karibské ostrovy se s Inspira Sailing můžete vypravit buď na stylové dvoustěžňové plachetnici s místním českým kapitánem nebo v rámci privátní plavby na míru s rodinou či přáteli.

Několikrát jsme se do této oblasti vypravili a skutečnost daleko předčila naše očekávání! Karibské moře můžete brázdit celé týdny a měsíce. Pro tento článek jsme pro Vás vybrali plavbu na dva týdny,a z mnoha možností vybrali trasu z Martiniku na Svatou Lucii, Svatý Vincent a Grenadiny. Zevrubné představení celé destinace s fotografiemi a trasou plaveb najdete v sekci NAŠE DESTINACE.

Tato oblast leží v jižní části návětrných ostrovů Malé Antily. Zatímco korálová laguna Tobago Cays patří mezi pohádková místa jako vystřižená z reklamy na tropickou dovolenou, džunglí na Svatém Vincenci budete stoupat liduprázdnou stezkou na hranu kráteru vysoko nad mraky.

Z Martiniku na jih

Vyplouváme z Martiniku, kam jsme se pohodlně dostali přímým letem z Paříže. Marína, kde kotví naše loď, leží na samém jižním cípu tohoto francouzského ostrova.

Po příjezdu do maríny navštěvujeme legendární restauraci Mango Bay a vzápětí se naloďujeme na katamrán.

Náš domov na následujících 14 dní se jmenuje Lagoon 450, velmi prostorný katamarán, který také doporučujeme pro posádku osmi lidí do těchto vod.  Po několikáté zjišťujeme, že pomyslný seznam zbytečných věcí pro Karibik má mnoho položek, oproti tomu to potřebné (plavky, pár triček, sandály, čepice, kartáček na zuby, pas a peníze) by se vešlo do malého batůžku.

Na jihu Martiniku, nedaleko Sainte-Anne, leží nádherná oblast pláží a slaných jezer. Ráno jdeme na výlet podél pobřeží. Z písku tu vyrůstají trsy tchýnina jazyku, krabi před námi prchají do děr a na písečných plážích nepotkáme ani človíčka. Teprve za poslední pláží se objevuje civilizace. V jednom ze stánků si dáváme čerstvou ovocnou šťávu vyrobenou před našima očima ze tří druhů ovoce a vyrážíme zpět k lodi.

Svatá Lucie

Před námi je přeplavba na Svatou Lucii. Vytahujeme plachty a nabíráme kurz k jihu. Fouká od Atlantiku, boční vítr 18 uzlů, takový „karibský vánek“. Zatímco v Chorvatsku při takovém větru většina jachtařů zbystří a refují, karibští cruiseři to považují za normální stav. Výhoda pasátů spočívá v jejich pravidelnosti, nemusíte křižovat ani neustále měnit nastavení plachet.

Razíme cestu vlnami a před námi se postupně zvětšuje silueta hornaté Svaté Lucie. Potkáváme jednoho samotářského delfína, hejna létajících ryb a pozorujeme elegantní let terejů. Místní „boobies“ přišli na to, že jim naší lodí plašíme rybky a vrhají se vedle naší lodi střemhlav do vln. Jsou to dobří rybáři a také my doufáme, že něco ulovíme na nahozené návnady, které táhneme za lodí.

Kotvíme v Rodny bay, obrovské zátoce na severu Sv. Lucie. Vydáváme se na pláž, kde ochutnáváme první vyhlášené Rumpunche (vyhlášené drinky z karibského rumu, sirupu z lokálního ovoce a čerstvým muškátovým oříškem). Po nasátí místní atmosféry jdeme na Pigeon Island, kde je botanická zahrada, stará pevnost a odkud jsou i úchvatné výhledy na celý záliv.

Další den míříme na jih, do legendárního Soufriere a zátoky Pitonů. Nad naší zakotvenou lodí se zvedá přímo z moře do výšky 700 metrů masiv Petit Piton. Téměř kolmé skalní stěny této obří vulkanické zátky porůstají vegetací a spolu se sousedním „Velkým Pitonem“ tvoří hlavní ikonu celého ostrova. Oblast je chráněna UNESCO a kromě možnosti výstupu na vrcholy se můžeme vykoupat v termálech nebo obdivovat subtropický prales s bezpočtem druhů rostlin a ptáků.

V okolí je možné naštívit mnoho zajímavých míst včetně termálních pramenů Sulphur spgins nebo vodopádů v džungli. Dovolená na lodi je jedinou možnou variantou, jak tenhle karibský ráj poznat s úplně jihého a orginálního úhlu pohledu.

Svatý Vincenc

Po dvou dnech vyrážíme na další přeplavbu, směřujeme na Svatý Vincenc. Tento ostrov nadchne snad ještě více než Svatá Lucie. Jestliže na Lucii bylo turistů opravdu málo, tady máte dojem, že jste mezi potomky afrických otroků a domorodými kariby jediní běloši. Lidé jdou pohodoví, nikdo nikam nespěchá, typická karibská pohoda.

Oproti chorvatským vodám nemáme problém zakotvit, kouzelných míst nacházíme spousta a plachetnic relativně pomálu. Jednoho dne kotvíme v nádherné zátoce Walliabou Bay, kde se točil film „Piráti z Karibiku“. Hned vedle leží vesnice, ze které nám domorodci k lodi přivážejí tašku grepů a avokáda, další místní nís obklopí na surfových prknech a nabízejí nejrůznější přívěšky vlastní výroby. Včera jsme navštívili plamový háj, uzmuli trs kokosů. Mačetou usekávám špičku a při pohledu na zapadající slunce vychutnáváme sladkou šťávu a posléze do prázdného kokosu nalívám lokální bílý rum s příznačnou značkou STRONG RHUM.

Když už jsme na Vincenci, chceme si užít pobyt na pevné zemi a vyrážíme na výstup na nejvyšší vrchol ostrova, kterým je 1 234 metrů vysoká sopka Soufriere. Autem se dostaneme sotva do výšky tři sta metrů, pak už musíme pěšky po úzké stezce. Subtropická džungle se s nadmořskou výškou mění a připadáme si jako na exkurzi v botanické zahradě: bambusy, bromélie a mohutné květy helikonií vystřídají divoké banánovníky a stromové kapradiny. Pod vrcholem už stoupáme po rozbrázděných lávových polích porostlých jen trávou a nízkými keříky.

Stojíme ve větru a neprostupné mlze a blízkost kráteru prozrazuje jenom typický pach sirovodíku. Oblékáme větrovky a čekáme, než se mraky protrhnou. Za dvacet minut konečně přichází modrá obloha a můžeme obdivovat pohled na obrovský kráter, na jehož dně se zrcadlí hladina jezera.

Grenadýny

To nejhezčí nás ale teprve čeká. Upluli jsme z Martiniku asi sto námořních mil na jih a před námi leží souostroví Grenadiny. Tento řetízek karibských ostrůvků patří administrativně pod Svatý Vincenc a když se podíváte na mapu, můžete si je představit jako pomyslný ocas létajícího draka vlající pod „tělem“ ostrova Sv. Vincenc.

Nejprve navštěvujeme ostrov Bequia, který je druhým největším z Grenadin. V původním jazyce Arawaků jeho jméno znamená „ostrov v mracích“, což mohu potvrdit, protože i my tady zažijeme jeden z mála zamračených dní. Vyloďujeme se u restaurace postavené z velrybích kostí. Ostrov býval proslulý velrybářstvím a doposud zde mají povoleno ulovit čtyři velryby ročně.

Za dva dny pokračujeme na Union Island, kde kotvíme v nádherné zátoce Chatham Bay. Pod stromy u pláže se choulí několik chatrčí obývaných domorodci, kterým tu opravdu nic nechybí. Kolem chýší jim rostou po celý rok banány, kokosy a chlebovníky a když potřebují nějaké peníze, prodají jachtařům nádherné mušle. Nám tu také nic nechybí, čerstvý chleba a buchty peče kapitán na lodi a večer si na lodi grilujeme ulovené ryby.

Asi nejhezčí ostrov jižního Karibiku a pro mě srdcovka – Mayreau. Je to nejmenší obydlený ostrov Grenadin. Vážeme naši loď na bóji v jedné z nejhezčích zátok, co jsem viděl. Kotviště tvoří úzká písečná kosa s palmovým hájem zakončená malým kopcem.

Večer jdeme na langusty do místní restaurace. Domorodec, který si říká Black Boy, kdysi zarazil na pláži do písku několik kolíků, na to hodil střechu, smontoval pár stolů s vixlajvantovým ubrusem, přidal v Karibiku nepostradatelné dvoumetrové reprobedny a vedle postavil gril. Dneska má narváno a jeho obří grilované langusty jsou bezkonkurenční. Čerstvou pochoutku, která se ještě před chvílí mrskala, zapíjíme „rhumpunchem“ nebo pivem. Prázdné láhve pak používáme namísto louskáčku.

Mořská rezervace Tobago Cays leží doslova „za rohem“. Ráno přejíždíme do této pohádkové laguny obklopené pěti malými ostrůvky a vyvazujeme se na bóji. Korálový útes nás chrání před vlnami a šnorchlování je tu fantastické. Na písečném dně leží obrovské hvězdice, pozoruji rejnoky, želvy a obrovská rybí hejna.

Ačkoli jsme se sebevíc snažili, tančili, zpívali, prosili i spílali, žádná rybka nám pro dnešek do lodi neskočila. Jakoby to domorodci věděli a už k nám kvapí jeden z rybářů, od kterého nakonec za 150EC kupujeme čerstvého tuňáka. Z mé poslední návštěvy Grenady si stále v hlavě nesu kreolský recept, jak na grilovanou rybu. Základními surovinami jsou manga, slupky z kokosových ořechů a moře. Navečer se vyloďujeme pod palmy na Petite Bateau, čistím tuňáka v mořské vodě a posádka rozpaluje kokosové slupky, které poslouží jako dřevěné uhlí. Zanedlouho je večeře hotová a říkáme si, že i Zdenda Pohlreich by zaplesal.

Dny plné zážitků rychle končí, sluneční kotouč zase jednou padá do moře a my si uvědomujeme, že zítra musíme vyrazit na zpáteční plavbu na Martinik. Určitš se sem le vrátíme a věřím, že tato místa najdu taková, jako jsou nyní – plná usměvavých lidí a nezkažená masovou turistikou.

A pokud se chcete vydat s námi, podívejte se na naše nabízené KARIBSKÉ PLAVBY

Může se hodit

Doprava: na Martinik ideálně letem Air France s přestupem v Paříži. Z dalších společností sem z Francie létá Corsair, Air Caraibes nebo Xl Airways. Cena letenky podle sezony 12–20 000 Kč

Víza: nejsou potřeba, stačí platný pas, Martinik je součástí Evropské unie. Po připlutí do nového teritoria (Sv. Lucie, Sv. Vincenc) je třeba se přihlásit v nejbližším přístavu.

Měna a ceny: Na Martiniku se platí eurem, na většině východních ostrovů Malých Antil platí Východokaribský dolar (XCD nebo také EC), jeden EC = asi 10 Kč. Karibik patří mezi spíše dražší lokality, za 0,25 l lahve piva dáte 4-7 EC, litr rumu cca 40 EC, trs banánů 5 EC, 1 kokos 2 EC, skromný oběd v restauraci 25 EC, grilovaná langusta 120 – 150 EC.

Kdy jet: Karibik můžete navštívit celoročně, teploty vzduchu i moře jsou vyrovnané, kolísají okolo 26-30 °C. Hlavní jachtařská sezona trvá od prosince do dubna, v prosinci a lednu více fouká, nejsušší měsíce jsou únor – duben. Hurikánová sezona trvá oficiálně od června do listopadu, nicméně v jižním Karibiku je pravděpodobnost výskytu hurikánu malá. Jachtařskou předpověď počasí najdete zde.

Trasy plaveb: Každá plavba je jiná a kvůli počasí a dalším vlivům se úplně přesně nedá naplánovat. Velmi populární je trasa z Martiniku na Grenadiny (popsaná v článku), která nabízí pestrou všehochuť, od korálových ostrůvků, bílých pláží až po džunglí pokryté hornaté ostrovy. Na tuto plavbu potřebujete ideálně dva týdny, pokud máte týden navíc, můžete pokračovat dále na jih až na Grenadu nebo Trinidad.

Další oblíbená dvoutýdenní plavba vede z Martiniku severně na závětrné ostrovy Malých Antil Dominika (neplést s Dominikánskou republikou) a Guadeloupe. Zelená, hornatá a deštivá Dominika nabízí asi turisty nejméně poznamenaný ostrov, žijí zde leguáni, mají tu vroucí jezero a ostrov je rájem canyoningu. Z Guadeloupe se můžete vrátit zpět na Martinik nebo pokračovat přeplavbou až na Svatý Martin a zde plavbu ukončit.

EXPEDICE SEYCHELY 2017, 2. díl

SILHOUETTE

Siluety Silhouette

Náš další kurz vedl k doslova objevení nového světa – navečer nás vítá tajuplný ostrov Silhouette, kde kdysi slavný francouzský korzár Francoise Hodoul zakopal svůj poklad. Hornatý ostrov opředený tajemstvím navštěvujeme při západu slunce, vidíme jeho rudě zbravené hory a tají se nám dech. Kotvíme v zátoce Anse Lascars, která je při severozápadním větru ideální. 24 hodin před příjezdem na ostrov je třeba nahlásit počet osob, jejich iniciály včetně čísel pasů a pak jen doufat, že místní rangeři dostanou správné informace a včas. Nemluvě o tom, že není jednoduché se na ostrov dostat – opět nejsou dobře zmapovaná kotviště, reefy a skály všude okolo a bez kapitána znalého prostředí se můžete dostat snadno do problému. Nemluvě o velmi diskutabilním „oficiálním“ kotvišti u resortu. Za poplatek 35 Eur na osobu máte čas od 9:00 do 18:00 ostrov prozkoumat, navštívit kilometry dlouhý resort Hilton, který je opět jako všude na ostrovech nenásilně zakomponován do plážové tématiky a přírody ostrova.

Hilton resort, Silhouette

Po vyřízení vstupních formalit, kdy jsme pochopili, že informace o naší dnešní infiltraci na ostrov nikdo neví a po ne úplně snadné domluvě s recepčním, který měl angličtinu jako východní Němec na Rujáně, jsme se domluvili na plánu dne. Větší část posádky si chtěla užít luxusu v podobě plážových barů světově vyhlášeného resortu Hilton. Největší sportovec výpravy Vašek se rozhodl pro běžecký průzkum severovýchodního výběžku Silhouette a my s Honzou se vydali na průzkum hornatého vnitrozemí. Na Silhouette je možné absolvovat mnoho výletů s průvodcem. Je dobré mít s sebou někoho, kdo se umí pohybovat v prostředí deštného lesa zejména z důvodu orientace a bezpečnosti.. Přivítala nás pravá tropická džungle s mangovníky, Jack fruitem, chlebovníky a samozřejmě kokosy.

deštný les, Silhouette

Navečer je tým kompletní a my plní dojmů vyrážíme na ostrov Mahé, do maríny v Eden Island. Krásná klidná přeplavba v zadobočním větru nás žene Indickým oceánem a Silhouette se s námi loučí v záři západu slunce. Po necelých čtyřech hodinách plavby se vyvazujeme na molu nejmodernější maríny na Seychelách. Zde je pětihvězdičkový servis, supermarket a krom jiného i skvělé restaurace. Doplníme vodu, dokoupíme potrvainy a míříme do poslední zátoky naší výpravy – Port Launay.

MAHÉ

Port Launay, Mahé

Další plavba nás zavede do ze všech stran kryté zátky s tyrkysově zbarvenou vodou, pláží se sněhově bílým pískem, kokosovými palmami a typickými oblými žulovými balvany – to je Port Launay. Opět se potvrzuje důležitost průzkumné plavby. Je dobré mít oblast zmapovanou a znát specifika konkrétních kotvišť. Třeba právě zde je dobré počítat s občasným tryskovým efektem větru ze severovýchodu – stáčí se okolo pobřeží a když Vám náhle uhodí na kotvišti 28knt, vy nejste dobře zakotveni, vybrali jste špatné místo v zátoce nebo jste až příliš blízko reefu, můžete mít zaděláno na velký problém.

Potkáváme černouška, který nabízí BBQ. Loučíme se s 200 rupiemi za osobu a těšíme se na privátní grilování. Kromě hlavního chodu nás čeká luxusní rybí polévka, kreolské kuře a salát. Nutno říci, že si nás Seychely dostávají čím dál více.  Tomu se říká marketing a plnění hesla „nadstandard je standard“ – večeře byla dokonalá. Po večeři se odebíráme na večírek na pláž. Užíváme se místní živé kapely, tančíme a přemítáme o posledních dnech v ráji.

Na druhý den ráno se náš tým rozděluje na skupinu A = vrcholový tým, který hodlá zdolat Morne Blanc a po cestě zpět navštívit botanickou zahradu s masožravky a čajovou plantáž, a skupina B = výprava k místnímu vodopádu a relaxace na pláži.

Morne Blanc, Mahé

S vrcholovým týmem nastupujeme do busu a míříme směr Victoria. Vystupujeme pod nástupem na horu a po relativně dobře značené cestě, která pro slabší povahy až hrozivě stoupala vzhůru, jsme se vydali k výstupu. Po asi 1,5 hodině jsme nahoře a výhledy stojí za to. Vidíte prakticky celé západní pobřeží, v dáli ostrov Silhouette a ostrůvky okolo Port Launay včetně našeho kotviště. Při sestupu je možné prozkoumat otevřenou botanickou zahradu, která je přirozeným prostředím pro obří láčkovky a různé další druhy tropických rostlin. Podél této oblasti je čajová plantáž a u ní továrna na jeho zpracování. Je zde možná exkurze nebo jen nákup suvenýrů, sypaných nebo pytlíkových verzí čajů.

láčkovky pod Morne Blanc, Mahé

Po návratu na loď  jsem se rozhodl pro dobrodružnou expedici s pádlem od TNP, foťákem a studeným pivem Seabrew okolo pobřeží. Chvíli bojuji s proudy a poryvy větru až 20 knt, ale stojí to za to. Po asi půl hodině přišla odměna v podobě liduprosté pláže, stín kokosových palem, sněhově bílý písek a výhled na celý záliv. Vyhodnocuji můj původbí plán a ovlivněn kouzlem tohoto místa ve vteřině předčasně expedici ukončuji, parkuji kajak a otevírám stále ještě studené pivo. Přestože mám zkušenosti z Karibských oblastí, sám sobě si říkám, jak obrovské máme štěstí, že i v dnešní době je dostupné najít takováto panenská místa bez masové turistiky.

kde se zastavil čas, Mahé

Druhý den ráno posádka zůstává na Mahé v Bel Ombre a příjemném apartmánku s bazénem. Náš katamarán čeká jen osamělá cesta Indickým oceánem zpět do své domovské maríny na Praslinu. Po šestihodinové pohodové plavbě na zadoboční vítr loď končí v maríně, na svém místě a čeká na další námořníky, kterým ukáže opravdové kouzlo této stále ještě masovou turistikou neobjevené oblasti v Indickém oceánu. Je málo takto dostupných míst na světě. A máme velké štěstí, že jedno z nich máme téměř u nosu, i když kousek pod rovníkem. Bez nadsázky – Seychely opravdový ráj na zemi plný tropické fauny i flory, dobrosrdečných lidí, neopakovatelné atmosféry a úžasného jachtingu.

První díl reportu ZDE

ZTRACENÝ RÁJ INDICKÉHO OCEÁNU

Aldabra Island, letecký pohled

Neustále se snažíme našim klientům dopřát to nejlepší ze světových lokalit, a pravidelně vyrážíme na průzkumné expedice. Tentokrát se náš tým vrátil ze Seychel, Galapág Indického oceánu. Bezpečno, přívětiví lidé, kokosové palmy, bílé pláže lemované oblými skalisky, až neskutečně nádherné moře. Skvělá místní kuchyně, stabilní teplý vítr bez velkých vln, obrovská rozmanitost organismů, skvělý servis všude, kam narazíte.  To jsou Seychely velmi zevrubně.

Legenda praví, že když Bůh začal tvořit Zemi, začalo mu být smutno, že si ráje mohou užívat jen andělé. Vzal tedy malý kousek nebe a položil ho na oceán. Náhle se nebe se začalo rozrůstat, barvilo tmavý oceán do tyrkysových odstínů a všechna zvířata se přišla na ten zázrak podívat. Mnohá už tam zůstala. A tak vznikl malý kousek ráje na Zemi. Bylo to místo, kde se zastavil čas a stojí dodnes. My se rozhodli tato tvrzení poznat na vlastní kůži a s týmem Inspira jsme se vydali na průzkumnou plavbu po tomto kouzelném souostroví, kde se mnoho těchto tvrzení potvrzení, ale i vyvrátilo – Seychely totiž nejsou zdaleka tak objevené a turistické, jak se o nich tvrdí. A i tím získávají své neopakovatelné kouzlo.

Port Launay, Mahé

LETEM SVĚTEM DO SAINTE ANNE BAY

Ste. Anne, základna DYC

Pečlivě sbaleni s kajakem místo zbytečných věcí v zavazadle, jsme na Seychely vyrazili ve čtvrtek večer, abychom se po dvou krátkých přestupech v Bělehradě a Abu Dhabí probudili po osmé ranní na Mahé. Rozhodnutí vzít s sebou kajak nám usnadnila firma TNP, která nám zapůjčila luxusní skládací pádla. Vyznavači seakajakářství dobře vědí, že na kvalitě a technickém provedení pádla velmi záleží.

Na Seychely lze využít i letů s jedním přestupem od Emirates, v tom případě máte jen jednu zastávku v Dubaji. Nebo letět s aerolinkami jako jsou Air Seychelles nebo Etihad. Lodě se charterují jak na Mahé v Eden maríně, kde má hlavní slovo společnost Sun Sail nebo je možnost přejet rychlým katamaránem Cat Coco na Praslin, kde operuje též známá charterová společnost Dream Yacht Charter. My zvolili Praslin a naší oblíbenou DYC base.

Oproti běžným destinacím, kde jsme zvyklí si lodě půjčovat, nás přivítala domácí atmosféra malé kanceláře poblíž stejně malého mola, kde se pohupovalo několik katamaránů a pár jednotrupých plachetnic. Už při příjezdu naladíte pohodovou atmosféru díky vřelým úsměvům, celkovému klidu a pohodě, která jak jsme později pochopili, panuje na všech ostrovech. Loď byla připravena několik hodin před plánovaným převzetím, a tak jsme měli dostatek času vše projít a zkontrolovat. Milým překvapením bylo zjištění, že ačkoli byla loď výroby 2011 a evidentně dlouhodobě v charteru, vše podstatné fungovalo a při technickém brífinku jsme byli ujištěny, že jakékoli závady v průběhu plavby operativně vyřeší buď na Praslinu nebo v Mahé. Což jsme později při výměně upadlého levého propeleru při přistávacím manévru kvitovali s povděkem.

PRASLIN A OKOLÍ

Petite Anse, La Digue

Naše výprava začíná a vyplouváme na 8 mil vzdálený ostrov La Digue. Po cestě chytáme prvního tuňáka a už ráno se těšíme na večeři. Při obeplutí jižního cípu ostrova se náhle ztrácí všechny značky bezpečných i nebezpečných vod z GPS. Je dobré mít na Vaší první výpravu kapitána, který místní vody zná – ne každý dokáže rozpoznat bezpečné vody a vyhnout se mnohdy neviditelným reefům. Kotvíme v kouzelné zátoce lemované oblými žulovými kameny a sněhově bílým pískem, ve kterém jsou s lehkou elegancí matky přírody zasazené kokosové palmy – Anse Coco. Průzračná voda plná života, pobřeží jak z pohádky. Odpoledne vyplouváme dále podél východního pobřeží La Digue a míjíme soukromé ostrovy Marie Ann a Felicié. Náš cíl je La Passe, přístav na La Digue. Užíváme si západu slunce, pečeme tuňáka a necháváme se ukolébat teplým vánkem z Indického oceánu.

Anse Coco, La Digue

Přestože je deštivo, vyrážíme na průzkum na kolech. Naše první zastávka je hned na nábřeží, kde lze vyměnit Eura za rupie. Další zastávka je v baru u botanické zahrady, kde se na chvíli skrýváme před lijákem – exkurzí po ostrově nás provází tropický déšť, který občas mění cesty v kanoistické dráhy. Nadšení ale neopadá a po chvilce vyjíždíme dál, rozhodnuti dobýt vyhlídku pod vrcholem Nid d´Aigles, nejvyšší hory ostrova.

Na 1,5km máme za sebou převýšení 270m a i tvrdé povahy hledají místo, kam kolo zahodit a dál pokračovat po svých. Našli jsme ideální místo ve skrytu obřího balvanu a kakovníků. Kola necháváme na místě a po dvaceti minutách výstupu nás vítá domorodý ovocný bar s úžasnou vyhlídkou na celé západní pobřeží, přístav a jihovýchodní pobřeží ostrova Praslin se zátokou Sainte Anne Bay.

Anse d´Argent, La Digue

Další naše cesta vedla vnitrozemím ostrova na jihovýchodní část pobřeží na – Petite Anse, Grand Anse a asi nejznámější pláž Seychel Anse d´Argent. Projíždíme deštnými pralesem a mezi obřími listy stromů prostupují sluneční paprsky. Atmosféra jako z pohádky. Postupně navštěvujeme Grande Anse, sousední Petite Anse a nejznámější Anse d´Argent. Procházíme mezi obřími žulovými balvany a vychutnáváme si atmosféru jedněch z nejhezčích pláží světa. V plážovém baru utrácíme 60 rupií za studené pivo a sledujeme, co se děje v polní kuchyni. Domorodci často své obří úlovky grilují na plátech cukrové třtiny a křídou na tabuli od oka střílí ceny bufetu „all you can eat“. Samozřejmě se do této hry zapojujeme a nemůžeme se dočkat výsledku.

Na La Digue ještě navštěvujeme továrnu na tradiční zpracování kokosového oleje. Odtud se lze dostat na pláž Anse d´Argent.

COCO ISLAND

Asi půlhodinová plavba nás zavede k známému malému ostrůvku Coco Island. Je severně od Felicité, hloubky nejsou zmapované, opět je dobré být obezřetný a ideálně mít někoho, kdo oblast zná. Pár desítek metrů Vám na kotvišti udělá mnoho – od náhlého závětři po bezpečný rádius v případě stočení větru, což se za ostrovy stává často. Vstup na Coco Island vybírají místní rangeři a stojí 200 rupíí za osobu. Pod vodou vidíme manty, ryby všech možných barev, korály. Na pevnině kromě zlatého písku a opět typických žulových balvanů spatříme v kokosových palmách zavěšené kalony, různé druhy ptáku a celkově si připadáme jak na ostrově robinsona Crusoa. Pomalu začínáme chápat původ legendy o Seychelách. A to ještě netušíme, co nás bude čekat na ostrově Curieuse a následně na Cousin.

Coco Island

CURIEUSE

Curieuse

Náš další cíl byl ostrov Curieuse – národní park, ostrov želv obrovských a žraloků citronových. Pod lodí máme desítky, snad stovky ryb všech velikostí včetně tak pětikilových tuňáků a žraloků. Je zde zakázán rybolov a všem nám cukají koutky. Na druhý den ráno, jeden člen týmu skáče do kajaku a vydává se, jak se patří, na průzkum. Po několik minutách vidíme kajak obrácený vzhůru a za chvíli ho máme zpět na lodi. Jeden ze žraloků citronových skočil do lodi. Ne, že by hrozilo nebezpečí napadení, ale uznáváme, že by to nikomu z nás taky dobře neudělalo. Nalíváme rum a připíjíme na jeho další zdravá léta. Na pobřeží nás doslova na každém kroku vítají želvy obrovské. Dělají jakoby nic, skoro si nás nevšimnou. Na Seychelách je druhé místo na světě, kde je možné želvy obrovské vidět volně žijící. Po asi dvouhodinovém průzkumu ostrova jsme se vrátili na loď a někteří z nás se vydali na průzkum mangrovů na kajaku.  V mělčinách, s vodou takřka do pasu, je takové množství ryb, rejnoků a malých žraloků, že bychom potřebovali atlas nebo akvaristu.

Curieuse

ANSE VOLBERT, PRASLIN

Anse Volbert, Praslin

Čerstvě po poledni se naloďujeme zpět na katamarán a vyrážíme z Curieuse na Praslin, do krásné zátoky Anse Volbert. Opět nás vítá křišťálově čistá voda, okolo korálové útesy (zde je opět dobré vědět hned na první dobrou, kde zakotvit a také bedlivě hlídat bezpečné vody – GPS ne vždy říká pravdu a můžete se dostat do úzkých, zvláště pokud kotvíte u ostrova Chauve Souris). Na dlouhé pláži podél milionových resortů vede příjemná cesta do vsi. Kousek od pláže rybáři tahají čerstvé úlovky. S trochou umění a znalostí místního prostředí lze uhandlovat slušnou cenu – za 150 rupií dvě ryby, ze které se pohodlně nasytí celá posádka.

Rybí trh – Anse Volbert, Praslin

Příboj s větrem sílí, a tak přes vlny přeskáčeme na dinghy až na loď. Večerní šaty jsou sice jak z miss mokré tričko, ale plácáme high five, že jsme to zvládli. Zvedáme kotvy a vracíme se zpět na Curieuse – zátoka by měla být v tomto období severozápadního větru velmi dobře krytá, a také že ano. Pro jistotu vyvážíme druhou kotvu za záď a jde se vařit pod kotlem. Podél zátoky se z naší lodní kuchyně line vůně čerstvě pečené ryby na tropickém ovoci a basmati rýží s mangem. Po večeři nezbytný rumpunch jako digestiv a do kajut.

večerní pohoda na kotvišti, Curieuse

VALLE DE MAI, UNESCO na Mahé

Další zastávkou na ostrově Praslin bylo legendární Valle de Mai – botanická zahrada zapsaná v UNESCO, kde roste například legendární kokos coco de mer.  Jedeme autobusem, který nás vysadí prakticky hned před zahradou. Vstup za 350 rupií opět stojí za to. Celé místo má neopakovatelnou atmosféru, mezi obřími tropickými rostlinami si připadáme jako mravenci. Všechny palmy, které plodí coco de mer, jsou opatřeny číslem a písmenem a tím i zaevidovány.

Valle de Mai, Praslin

V chladném potoce jsou sladkovodní raci, v korunách stromů zpívají papoušci. Když máte štěstí, uvidíte opět kalony zavěšené na větvích palem.  Nikde na zemi žádný kokos neuvidíte. Jen na recepci nebo v korunách palem. Kokos si můžete zakoupit za 5000 rupií, což vychází na 10.000,-Kč. Je to endemit, největší semeno na světě a jinde ho nespatříte.

ZTRACENÝ RÁJ

Cousin

Největší překvapení Seychel – ostrov Cousin. Za 500 rupií na osobu Vás převeze místní mladík na svém člunu až na pláž, tam si Vás odchytí místní ranger a zároveň průvodce a začne Vás po ostrově provázet. V tu chvíli nestačíte žasnout. Nejprve se tváříme kysele. Máme s sebou biologa, horolezce, geodeta, námořníka… snad si umíme ztroskotat sami, ne? Ale vzápětí jsme okouzleni jeho empatií, klidným a vřelým hlasem, který nás vítá bez přeháňky na Galapágách Indického oceánu. Zná zde doslova každý kout a každé zvíře.

Cousin

Spoustu ještěrek, gekonů a dalších druhů plazů. Mnohonožky a náhle – opět želvy obrovské. Je zde jeden exemplář, jmenuje se George – říkají mu táta a je mu už 175 let. Ten asi pamatuje. Ale vzápětí se dozvíme, že byl převezen z ostrova Arride sem, pod dohled. Možná je to rozumné, známe se… lidstvo. V kořenech stromů se právě klubou malí tropičtí ptáci. Všude okolo je nespočet druhů fregatek a vůbec, celkově tento ostrov stahuje srdce. Je horko, komáři štípou, tak naše posádka skáče do vln horkého oceánu. Plážový písek je sněhově bílý, práškovitý, daly by se s ním cukrovat buchty, jak trefně prohlásila Maruška, jedna z ozdob naší výpravy. Po dvou hodinách se se slzami v očích loučíme s tímto rájem a jednohlasně přikyvujeme, jak je dobře, že je tento ostrov tak nenápadný.

Cousin

Po dvou hodinách se se slzami v očích loučíte s tímto unikátním nenápadným ostrůvkem a vyplouváme objevit nový svět – mýty opředený, tajuplný ostrov Silhouette.

Pokračování reportáže ZDE